Klienti pojišťoven často zaměňují klasické životní pojištění za to úrazové. Jedním z důvodů je, že si snadněji představí, jak si zlomí nohu, než to, že skončí kvůli vleklé nemoci na invalidním vozíku. A mnozí finanční poradci je v omylu ještě utvrzují. Kvůli vlastnímu prospěchu.
Statistiky uvádějí, že u mužů je pravděpodobnost takzvané invalidizace následkem úrazu přibližně sedm procent. U žen pět procent. Uvedená čísla dokazují, že lidé v České republice se stávají invalidními hlavně následkem nemoci.
I přesto mnozí finanční poradci využívají neznalosti svých klientů a sepisují s nimi vysoké pojistné plnění právě na úrazy. A pravděpodobnější zdravotní rizika, jako je například infarkt myokardu, mozková příhoda nebo rakovina, jdou stranou.
„S tímto typem smluv se setkávám u zhruba 40 procent klientů. Platí si smlouvy, o kterých tvrdí, jak jsou skvělé, protože jsou sjednány na vysoké pojistné částky. A dodávají, že jejich skvělé smlouvy jsou zároveň i levné. Když si ji ale pořádně pročtou, zjistí, že se de facto jedná o úrazové připojištění, které nekryje rizika, jako jsou například problémy spojené s nemocemi,“ říká finanční poradce Ondřej Hatlapatka.
Příčinou velkého množství takto nastavených smluv je právě jejich relativně nízká cena, která odpovídá úrazovému pojištění, ale neživotnímu pojištění nabízející komplexní krytí závažných životních rizik. Levná pojistka je hlavním argumentem pro její uzavření.
„Nesolidní poradci si s kvalitou smlouvy hlavu nelámou. Aby prodali, klientovi nastaví smlouvu na velmi vysokou částku u smrti úrazem, třeba ve výši tří milionů , ale v krytí dalších rizik ji ponechají v rovině bezcenného kusu ,“ vysvětluje Hatlapatka.
Dokud se klientovi nic nestane, je všechno v pořádku. Problémy nastávají v momentě, kdy ̈zjistí, že mu je jeho „výhodná“ pojistná smlouvá k ničemu.
Jak nastavit výši pojistky
„Při nastavení smlouvy vycházím z příjmů, výdajů, závazků a životního stylu klienta. Doporučuji krytí smrti z jakékoli příčiny, a to ve výši celkového příjmu klienta za dva a půl roku. Často přidávám i klesající zajištění smrti na výši závazků klienta, plus pokrytí výchovy dětí do zhruba 20 let věku. Nastavím též krytí rizika invalidity 2. a 3. stupně, které má pokrývat ušlý příjem. Ten vypočítám tak, že od příjmu klienta odečtu invalidní důchod a rozdíl vynásobím počtem měsíců do konce jeho produktivního věku. To je suma , o kterou klient přijde, pokud by nyní vážně onemocněl, nebo měl vážný úraz,“ vysvětluje postup Ondřej Hatlapatka.
U nastavení pojistného krytí rizik ze závažných chorob je to podobné. Pojistné plnění by mělo odpovídat ročnímu příjmu klienta. Dobré je nastavit pojistné plnění o něco výše, protože se může stát, že pojištěnec bude muset léčbu absolvovat zčásti i v zahraničí, kde jsou ceny vyšší než v České republice.
U nastavení pojistného krytí za trvalé následky úrazem je třeba rozlišit práci klienta. Například člověkv IT sektoru přece jen bude schopen lépe vykonávat svou práci bez palce na ruce než například zubař.
„Až posledním bodem smluv jsou denní odškodné za úrazy a pracovní neschopenky. Zde si dávám pozor na to, aby měsíční dávky z pojistky nepřesáhly rozdíl mezi příjmem klienta a jeho nemocenskou. Smlouva má primárně doplňovat to, o co přicházíme, ne nám vydělávat,“ upřesňuje Hatlapatka.
